Simply Janet

Opravdu dospělá jsem si připadala už někdy ve třeťáku na střední, kdy mi přišlo hloupé chtít po rodičích peníze, a tak jsem si vše platila sama. Myslím, že v téhle době už je to ale naprosto normální a většina z nás dospívá rychleji a rychleji.

Teď když mi je devatenáct, splnila jsem si sen a konečně studuji v Anglii, kde bych eventuálně chtěla i zůstat, dochází mi, že ta má středoškolská dospělost nic nebyla a po střední se mi dokonce i občas stýská. Teď už jsou na mně ty doopravdy dospělácký věci a já si občas přeju, abych mi zase bylo 12 a já se nemusela o nic starat.

Jaká náhoda, že jsem poslední článek přidala přesně před měsícem! Dneska jsem se konečně dokopala (nebo jsem si spíš konečně našla chvíli) k tomu, abych se vám zase ozvala. Poslední dobou je všechno takové šílené, rychlé a přijde mi, že nic nestíhám. Včetně blogu. Což mi je samozřejmě líto a doufám, že konečně najdu nějakou stabilitu mezi prací, blogem, školou a taky nějakým osobním životem.

Můj druhý týden začal šílenou bolestí v krku. Mé nadšení bylo nepopsatelné, protože jsem chtěla ten den zajet do Ikey pro věci, které mi doma chyběly, kouknout se někde na boty a možná trochu na vlastní pěst prozkoumat Londýn. To mi bohužel moc nevyšlo.