London - 1st week

by Janet Osayande - neděle, srpna 28, 2016

Ahoj! Tak už jsem konečně v Londýně. Po bůh ví kolika letech se mi splnil sen, ale to bych nebyla já, kdyby se to neobešlo bez nějaký strastí. Konečně jsem si ale našla čas, abych sepsala, co jsem za těch pár dní tady stihla už zažít. Dneska je pro mě lazy day a nehodlám hnout prstem, ačkoliv bych si asi mohla udělat jídlo :D

Neděle 21. srpna
Nejsem si jistá, jestli jsem to zmiňovala, každopádně do Londýna jsem se poprvé vydala autobusem. Jednoduše proto, že jsem měla zavazadel víc, než je zdrávo a když jsem si chtěla zabookovat letenku, nevěděla jsem, kolik toho budu mít.

Pár minut před odjezdem jsem se radovala, že budu alespoň chvíli sedět sama. Samozřejmě jsem to zakřikla a ke mně si přisedla paní, z které táhl alkohol na kilometry, a nevraživě na mě koukala. Ok, cesta krásně začíná.

Pondělí 22. srpnaZhruba ve tři ráno jsme byli v Lucemburku, kde vystoupil pán, který se vyměnil s "alkoholovou lady" přes uličku, aby mohla sedět se svou dcerou. Té bylo zhruba deset a nechápu rodiče, kteří jsou natolik nezodpovědní, že cestují s dětmi navátí. Každopádně já už celá nadšená, jak si natáhnu nohy a konečně se pořádně vyspím. Asi o minutu později nastoupila slečna, která minula mou sedačku a šla dopředu, stevardka ji ale poslala ke mně, jupí! Slečna se roztahovala takovým způsobem, že jsem měla chuť ji, i s tou její dekou a polštářem, vystrčit někam do uličky a dál se s ní nezabývat.

Mezi osmou a devátou ráno jsme museli všichni vystoupit z autobusu, vzít si naše zavazadla a jít na kontrolu na francouzské hranice. Tam se mi stala úžasná věc. Na přepážce jsem ukázala občanku, dala si ji k pasu do kapsy a tu ještě několikrát kontrolovala. Nastoupím do autobusu, sednu si, sáhnu do kapsy, že si uklidím pas a občanku do batohu. Občanka nikde. Takže já vlastně ještě ani nejsem v Londýně a už ztratím občanku. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Mám asi jediné štěstí, že v Anglii nemají jako průkaz totožnosti občanky, ale prokazují se řidičáky nebo pasy. Tak jako tak ale musím na velvyslanectví a vyřídit si občanku. Ačkoliv mě napadlo, že bych možná mohla, až budu v listopadu v Čechách.

Na anglických hranicích jsem tedy ukázala pas a pak už nás jen čekala cesta vlakem do Anglie. Ta trvala kolem 35 minut a během ní jsem se pokoušela usnout. Neúspěšně.

Po nějaké době jsme konečně dorazili na Victoria Station, kde jsi si vzala kufry, které mi díky bohu dali i bez občanky, a šla jsem hledat svůj odvoz. O půl hodiny později jsem seděla v autě na naší straně řidiče (strašně divný!) a štrádovala si to směr Middlesex University. Cestou jsem viděla Camden Town, přechod na Abbey Road, který proslavili Beatles...

Tady bydlím...

Zbytek dne jsem strávila ve škole a poté vybalováním. Čekala jsem, že nebudu moct usnout, ale vlastně jsem usnula docela v pohodě. Jen od té doby, co jsem dorazila, se budím nesnesitelně brzy.

Úterý 23. srpna

V úterý jsem konečně viděla něco pořádného z Londýna. S kamarádkou a kamarádem ze školy jsme šli na Primrose Hill, kde mi ten nádherný výhled prostě vzal dech. Určitě mám v plánu se tam ještě vydat a celkově bych ráda Londýn viděla za tmy, protože jsem ještě neměla šanci.

Po Primrose Hill jsme jeli do Tesca, kde jsem koupila spoustu věcí do bytu, ať už kuchyňských potřeb, tak potravin. Řeknu vám, že Tesco v Anglii je dražší než v Čechách.

Středa 24. srpna

Má první cesta londýnským metrem byla směr česká ambasáda, kam jsem se vydala nahlásit ztrátu občanky a chtěla si zařídit novou. To prý ale nemůžu, takže jsem teď v Anglii bez občanky. Mé jediné štěstí je, že ji tu nepotřebuju a na vše mi stačí pas.

Po ambasádě jsem už měla docela hlad, takže nastal čas na mé první Nando's. Chvíli jsem nechápala ten povyk, a stále nechápu, ale nakonec mi opravdu zachutnalo.

Z Nando's, které bylo kousek od ambasády, jsme jeli na Green Park a podívat se na Buckinghamský palác. Odtamtud jsme se pěšky vydali k Westminster Abbey.

Řeknu vám, že bylo takový vedro, že jsem si to pořádně ani neužila, ale vím, že mám ještě spoustu času vidět to vše znova, takže mě to ani tolik nemrzí.
Z celého toho dne, a hlavně příšerného vedra, jsem byla tak unavená, že jsem jen toužila po sprše a posteli.

Čtvrtek 25. srpnaKdyž jsem v úterý volala na Jobcentre Plus, abych si domluvila schůzku kvůli NIN (National Insurance Number - číslo, které musí mít každý, kdo chce v UK pracovat), špatně jsem si poznamenala adresu a tak jsem tam volala zpět.
Volala jsem třikrát, protože mě vždy automat odbyl (díky moc), až jsem se nakonec dovolala k paní, která mě v systému nemohla najít ani podle referenčního čísla, ani podle jména. Dala mi čísla na dvě nejbližší centra ke mně, kam jsem si měla zavolat, jestli mám u nich schůzku či ne a to bylo vše. Pak jen řekla, že kdyby to nebyly ony, tak si mám zavolat znova a domluvíme novou schůzku, čímž se vše protáhne.
Na obě čísla jsem tedy volala, jedno mi ani nešlo vytočit, na dalším to nebrali. Tak jsem volala zpět na Jobcentre, kde mi to vzala nová paní, o dost příjemnější, už uměla pořádně spellovat, domluvila mi novou schůzku paradoxně na stejný den a hodinu jako byla má předešlá, dala mi tentokrát správné referenční číslo a adresu. Díky bohu!

Čtvrtek byl vlastně docela nijaký, protože jsem vůbec nic nedělala a byla doma.

Pátek 26. srpnaV pátek mi přišel dopis od Jobcentre o mé první domluvené schůzce, kde jsem našla své správné referenční číslo i adresu. Nakonec jsem se rozhodla jít do tohoto Jobcentre, protože ho mám necelou půl hodinu daleko v Camdenu, zatímco to druhé bylo asi hodinu cesty ve White Chapel.

Později jsem šla jen do školy vytisknout nějaké papíry, kvůli práci a potřebovala jsem i skenovat, což mi nakonec úplně nevyšlo, tak doufám, že snad v pondělí, jinak jsem nahraná.

Poté, co jsem skončila ve škole, jsme šli s kamarádem na večeři a drink do pubu, který je na cestě mezi školou a mým bytem. Tam jsem si dala kuřecí fajitas, dva cidery a byla nacpaná k prasknutí :D
Než jsem šla domů, tak jsem jen v obchodě naproti koupila ledový salát a nakonec jsem vzala i dvě dvoulitrová mléka a další dva cidery, protože měli akci :D

Sobota 27. srpna
V jednu jsem dorazila do Camdenu, kde jsem měla mít ve dvě schůzku v Jobcentre Plus kvůli NI číslu. Měla jsem ještě dost času, tak jsem zašla do Poundlandu pro chňapku, utěrky a takový blbosti, které se prostě vyplatí koupit tam.

Kolem půl druhé jsem šla do Jobcentre, kde mě hned ve dveřích zastavila ochranka s tím, co potřebuju. Tak mu říkám, že mám ve dvě schůzku, kvůli NIN a on ať počkám venku, že mě zavolají dovnitř. Tak jsem 20 minut stála venku jak pitomeček, když nás konečně zavolali všechny dovnitř. Tam jsme se seřadili, ti, co neměli dopis dostali papír, kam museli napsat své údaje a referenční číslo a pak jsme šli všichni k přepážce, kde nám dali číslo a s ním jsme šli o patro výš, kde už měl být pohovor.
Pohovor jsem měla se strašně milou paní, která mi chválila tetování a celkově byla celá taková pozitivně naladěná, což je prostě vždycky hezký vidět. Vysvětlila mi, jak dlouho budu čekat, zeptala se mě na nějaké údaje o mě a tak dále a pak jsem jen počkala, než se ověří můj pas a mohla jsem jít.

Celkově jsem pak měla docela klidnou sobotu, zašla jsem do Lidlu, který je tu levnější než v ČR a k pokladnám vás volají po číslech podle toho, která je volná (:D) a na jídlo do McDonalds, protože jsem vyletěla z bytu, aniž bych si dala snídani nebo oběd. Dala jsem si nugetky s hranolkami a jahodovým shakem - v Čechách mé naprosto oblíbené jídlo od meka, ale tady jsem moc spokojená nebyla. Hranolky byly takové nijaké a nugetky měly docela vodovou chuť. Shake zase měl pomerančovou pachuť, takže nevím, jestli tohle ještě někdy zkusím.

V úterý bych měla, doufejme, začít v práci, tak se snad brzy zase ozvu s dalším shrnutím mého týdně a postupně i s jinými články, kterých tu mám připravených kopu! :)