Dneska vůbec nevím, kde začít, protože se toho stalo dost a převážně věci, ze kterých jsem nadšená. Jako například - mám štěně!

Po x letech škemrání se mi konečně splnil sen a tak máme s mamkou doma Bailey - čivavu kříženou s jorkšírem. Je roztomilá, rozmazlená a žije v domnění, že všemu velí ona. Čemuž pomalu začínám věřit i já :D Každopádně princezna si u nás už zvykla a my si nedovedeme představit klidný život bez ní.

Z mého summer wishlistu jste se mohli dočíst, že mám zálusk na iPhone 6S Plus nebo SE. A tak mám doma 6S v rose gold barvě, která se mi nakonec zdála jako lepší volba. Konečně mě mé okolí neslyší neustále stěžovat si na můj mobil. Zmiňuji to hlavně proto, že většinu fotek teď fotím mobilem a doufám, že se na ně dá koukat. Kdyby něco, klidně mi napište do komentářů.

Jednou z největších novinek je ale rozhodně mé stěhování, z kterého jsem na jednu stranu neuvěřitelně šťastná a na stranu druhou neuvěřitelně vyděšená. Stěhuju se do Londýna a to už 22. srpna! Takže šíleně brzo, když si vezmu, že se stěhováním jsem počítala tak na září.

Přijali mě na žurnalistiku a média na Middlesex University a poblíž univerzity se vyskytla možnost ubytování s tím, že se musím nastěhovat prakticky ihned. Nebo takhle, přijali mě na žurnalistiku a kreativní psaní, ale delší dobu jsem nad tím přemýšlela a řekla si, že přece jen mě lákají více média. Takže ještě před začátkem školy budu měnit obor, fingers crossed, aby nebyly žádné potíže.

Všichni se mě ptají, jestli už balím. Jasně, jasně, už mám všechno sbalený. Má výmluva byla, že čekám na kufry. Ale i tak jsem přece jen mohla roztřídit alespoň oblečení a boty, které bych si s sebou chtěla vzít. Problém je, že mně se prostě nechce, protože to nebude balení jen na pár minut a je mi naprosto jasné, že zapomenu nějakou životně důležitou věc, na kterou si vzpomenu jen, co budu na cestě do Prahy - tudíž už bude pozdě. Každopádně kufry už mám a sbaleno stále ne. Navíc tu mám vedle nových kufrů ještě starý kufr, který je pozor! nevybalený. Už týden :D To asi mluví samo za sebe. Během víkendu se do toho snad pustím. Když ne, stále mám ještě týden. Pak přijede kurýr, který mi jeden kufr poveze do Londýna. Já totiž neumím balit skromně. Pro mě je lepší víc než míň, protože člověk nikdy neví, co bude potřebovat. Navíc tohle je něco trošku jiného než mé balení na intr, kdy jsem jezdila každý víkend domů. To jsem si mohla věci přivézt postupně, a když jsem něco zapomněla, nebylo to tak příšerný. Teď sama ani nevím, kdy se zase domů podívám. Možná v září, možná až v prosinci.

Pár hodin po dopsání předchozího odstavce jsem začala balit. A zjistila úžasnou věc. Ani za nic na světě nejsem schopná vše nacpat do tří kufrů. Prostě ne. Takže nakonec musím poslat dva kufry a jet s dalšími dvěma. Původně bylo v plánu poslat jen jeden, ale jak tak koukám, jinak to nepůjde. Jakmile totiž strčím do příručáku noťas, sotva se tam vejde líčení, nějaké šperky a tak dále. A líčení je přece důležitý, takže to nemůžu zanedbat :D

Před odjezdem, který mě čeká skoro za týden, musím vyřídit tak milion jedna věcí, ale do žádné se mi nechce. Musím si udělat kopie dokladů, ověřit různé dokumenty a tak dále a tak dále, ale nějak mě opustily síly ještě před tím, než jsem s něčím stihla začít. Můžu jen děkovat bohu, že mám v pohodě doklady a nemusím tedy trávit hodiny na úřadech. Zároveň jsem i vděčná za to, že jsme měli právní praktikum, protože jsem schopná si napsat plnou moc sama, tudíž není třeba, abych financovala notáře :D

Řeknu vám, že na to, jak moc jsem se na ten nový anglický život těšila, začínám být docela nervózní. Jak už jsem stihla zmínit, intr byl něco úplně jiného. Teď budu bůh ví kolik set kilometrů daleko od lidí, které znám a strávila jsem s nimi skoro celý život. Kamarády si člověk najde vždycky, i když ani to není tak lehký úkol, ale rodinu máme jen jednu.

I tak ale určitě své volby nelituju a věřím, že mi to přinese spoustu věcí. Navíc mám šanci začít úplně nanovo (proč by devatenáctiletá holka potřebovala začínat nanovo? :D) a nijak se neohlížet za tím, co bylo.

Teď už mi ani nemusí být líto, že jsem se letos nebyla nikam podívat, protože mi něco říká, že příležitostí budu mít ještě víc než dost :)