Vítám vás u nové rubriky, která slouží čistě k tomu, abych sepsala své momentální myšlenky, pocity... A měla záminku chvíli vypnout s hrníčkem čaje vedle sebe (nejlépe mátovým prosím). Nevím jak často se tea time články budou objevovat, ale nejspíš prostě kdy se mi zachce.
Letos maturuju. Konečně přišel ten bod v mém životě, na který jsem se těšila od 1. září 2012. Vlastně mi to přijde skoro jako včera, kdy jsem stresovala, jaký to na střední bude a proč jsem byla tak hloupá a šla na školu do Prahy, kde vlastně nikoho neznám.
A když se ohlédnu zpátky, udělala jsem jedině dobře. Nemluvím teď o škole, mých spolužácích... Ale o tom faktu, že mi ty tři roky v Praze daly neskutečně mnoho. Osamostatnila jsem se a to je pro mě to nejhlavnější.
Beru-li v potaz fakt, že mě čeká my senior year, asi bych se měla víc stresovat. Vím, že za předešlé měsíce jsem se mnohem víc stresovala. To na mě nejspíš padne až to všechno doopravdy začne. Netuším jak, ale v jednu chvíli jsem se cítila jako, že to zvládnu. Protože zvládli to jiní, proč bych to já neměla zvládnout? Jeden z důvodů, proč mě maturita tak děsí je to, že všechno, co mám v životě v plánu dál se odvíjí jen od toho, že odmaturuju. Pokud odmaturuju. A když se to nepodaří napoprvé, tak mi přijde, že z mých velkých snů bude jen zapomenutá hromádka někde v mé hlavě.
Ale já to zvládnu! Musím si to opakovat pořád dokola, dokud to prostě nebude pravda. Nebo dokud se neprobudím a nezjistím, že už je to za mnou :D
S návratem do školy přišel i návrat na intr. Po dvou měsících musím zase sdílet s někým společné prostory. Vlastně mi to ani tolik nevadí, je fajn mít si s kým popovídat, zasmát se. Ale to je asi tak jediné, co na intru vidím. Nebaví mě to tu, nebaví mě ta rádoby svoboda, která vlastně ani tak svobodou není, když ji potřebujete. Kdo někdy zažil intr, tak nejspíš ví o čem mluvím. Dřív jsem na intru netrávila skoro žádný čas, byla jsem okouzlena Prahou a tak jsem byla skoro každý den někde v centru. Prahou stále okouzlena jsem, ale čím vyšší ročník, tím menší chuť cokoliv dělat. A strašně mi to chybí. Chybí mi toulání se po Praze, nalézání nových míst, ale i vracení se na ta stará oblíbená místa.
Praha ve mě odjakživa odhalovala mého turistického ducha, ale tuhle část mého já zase potlačuje škola a všechny věci okolo. A jakožto můj poslední rok v Praze bych si Prahu měla užít, jak jen to půjde. Jo, přesně to bych měla udělat.
Teď jsem si tak vzpomněla, že vlastně budu mít maturák na Valentýna - fakt vtipný. Až se za břicho popadám. Jako kdyby nestačilo, že je v neděli. Tajně jsem doufala, že se poštěstí a budu mít maturák někdy v březnu. No tak prý v příštím životě.
Jenže s maturákem prostě nevyhnutelně přichází stres v podobě vybírání šatů. A až budu mít vybraný šaty, tak musím vybírat boty. To mě snad děsí ještě víc, ach bože. Mám uložených asi milion odkazů na různé šaty a teď se jen rozhodnout. Nejspíš to nechám někdy na prosinec, mezitím si v hlavě xkrát rozmyslím, co že bych to vlastně chtěla.
Taky přemýšlím, jestli se mám nechat někde nalíčit nebo to zvládnu sama. Vlasy bych si určitě chtěla nechat udělat, účes mám už dokonce vybraný. Teda aspoň si to myslím, znám se, takže to určitě není definitivní. Když já vám nevím, vizážistka nevizážistka, nejlépe se stejně nalíčím sama. Jen se bojím toho, aby se mi to jako naschvál v ten den nepovedlo. Jako vždycky, když mám něco důležitýho.
A tak jsem s hrůzou přijela před půl hodinou na intr. S hrůzou z toho, s kým budu bydlet a hlavně kde. Daly jsme si s kamarádkou sice požadavek, že chceme být spolu, ale tady vážně člověk nikdy neví. Nejdříve jsem na seznamu očima vyhledala jméno kamarádky a uviděla číslo pokoje, které nebylo takové jaké jsem si představovala. Úleva na mě ale i tak padla, když jsem uviděla, že i u mého jména je stejné číslo.
Úleva mě ale opustila, když jsem do pokoje vešla. Chvíli před tím kamarádku napadlo, že třeba budeme mít palandu a to pro ani jednu z nás nepřipadalo v úvahu, protože ani jedna nemůžeme spát nahoře. Naštěstí se nakonec celá tahle "situace" vyřešila a teď vám píšu z pokoje s dvěma postelemi. Jupí :D
Měla bych si jít vybalit, ale je neskutečný vedro a mě se vůbec nic nechce. Takže asi budu jen zírat do blba a čekat než mi přijede spolubydlící :) A nebo se pomalu pustím do toho vybalování, aby se neřeklo...
Dolu vám jen přikládám fotky pokoje, ve kterém strávím následujících 9 měsíců (yesss!).
A když se ohlédnu zpátky, udělala jsem jedině dobře. Nemluvím teď o škole, mých spolužácích... Ale o tom faktu, že mi ty tři roky v Praze daly neskutečně mnoho. Osamostatnila jsem se a to je pro mě to nejhlavnější.
Beru-li v potaz fakt, že mě čeká my senior year, asi bych se měla víc stresovat. Vím, že za předešlé měsíce jsem se mnohem víc stresovala. To na mě nejspíš padne až to všechno doopravdy začne. Netuším jak, ale v jednu chvíli jsem se cítila jako, že to zvládnu. Protože zvládli to jiní, proč bych to já neměla zvládnout? Jeden z důvodů, proč mě maturita tak děsí je to, že všechno, co mám v životě v plánu dál se odvíjí jen od toho, že odmaturuju. Pokud odmaturuju. A když se to nepodaří napoprvé, tak mi přijde, že z mých velkých snů bude jen zapomenutá hromádka někde v mé hlavě.
Ale já to zvládnu! Musím si to opakovat pořád dokola, dokud to prostě nebude pravda. Nebo dokud se neprobudím a nezjistím, že už je to za mnou :D
S návratem do školy přišel i návrat na intr. Po dvou měsících musím zase sdílet s někým společné prostory. Vlastně mi to ani tolik nevadí, je fajn mít si s kým popovídat, zasmát se. Ale to je asi tak jediné, co na intru vidím. Nebaví mě to tu, nebaví mě ta rádoby svoboda, která vlastně ani tak svobodou není, když ji potřebujete. Kdo někdy zažil intr, tak nejspíš ví o čem mluvím. Dřív jsem na intru netrávila skoro žádný čas, byla jsem okouzlena Prahou a tak jsem byla skoro každý den někde v centru. Prahou stále okouzlena jsem, ale čím vyšší ročník, tím menší chuť cokoliv dělat. A strašně mi to chybí. Chybí mi toulání se po Praze, nalézání nových míst, ale i vracení se na ta stará oblíbená místa.
Praha ve mě odjakživa odhalovala mého turistického ducha, ale tuhle část mého já zase potlačuje škola a všechny věci okolo. A jakožto můj poslední rok v Praze bych si Prahu měla užít, jak jen to půjde. Jo, přesně to bych měla udělat.
Teď jsem si tak vzpomněla, že vlastně budu mít maturák na Valentýna - fakt vtipný. Až se za břicho popadám. Jako kdyby nestačilo, že je v neděli. Tajně jsem doufala, že se poštěstí a budu mít maturák někdy v březnu. No tak prý v příštím životě.
Jenže s maturákem prostě nevyhnutelně přichází stres v podobě vybírání šatů. A až budu mít vybraný šaty, tak musím vybírat boty. To mě snad děsí ještě víc, ach bože. Mám uložených asi milion odkazů na různé šaty a teď se jen rozhodnout. Nejspíš to nechám někdy na prosinec, mezitím si v hlavě xkrát rozmyslím, co že bych to vlastně chtěla.
Taky přemýšlím, jestli se mám nechat někde nalíčit nebo to zvládnu sama. Vlasy bych si určitě chtěla nechat udělat, účes mám už dokonce vybraný. Teda aspoň si to myslím, znám se, takže to určitě není definitivní. Když já vám nevím, vizážistka nevizážistka, nejlépe se stejně nalíčím sama. Jen se bojím toho, aby se mi to jako naschvál v ten den nepovedlo. Jako vždycky, když mám něco důležitýho.
A tak jsem s hrůzou přijela před půl hodinou na intr. S hrůzou z toho, s kým budu bydlet a hlavně kde. Daly jsme si s kamarádkou sice požadavek, že chceme být spolu, ale tady vážně člověk nikdy neví. Nejdříve jsem na seznamu očima vyhledala jméno kamarádky a uviděla číslo pokoje, které nebylo takové jaké jsem si představovala. Úleva na mě ale i tak padla, když jsem uviděla, že i u mého jména je stejné číslo.
Úleva mě ale opustila, když jsem do pokoje vešla. Chvíli před tím kamarádku napadlo, že třeba budeme mít palandu a to pro ani jednu z nás nepřipadalo v úvahu, protože ani jedna nemůžeme spát nahoře. Naštěstí se nakonec celá tahle "situace" vyřešila a teď vám píšu z pokoje s dvěma postelemi. Jupí :D
Měla bych si jít vybalit, ale je neskutečný vedro a mě se vůbec nic nechce. Takže asi budu jen zírat do blba a čekat než mi přijede spolubydlící :) A nebo se pomalu pustím do toho vybalování, aby se neřeklo...
Dolu vám jen přikládám fotky pokoje, ve kterém strávím následujících 9 měsíců (yesss!).
A co vy? Do jakého ročníku letos jdete? Máte nějakou zkušenost s bydlením na intru? :)
