TEA TIME | Personal statement a toxický lidi

by - pondělí, září 28, 2015


Dneska skutečně píšu tenhle článek a zároveň upíjím bylinkový čaj. Ne, musím se opravit. Po dopsání první věty jsem se zvedla a šla si udělat další čaj. Posledních pár dní je piju jak zběsilá a za to nejspíš může podzim. A taky to, že jsem nachlazená.

Anyways, minulý víkend jsem pracovala na mém personal statement, který potřebuju k přihlášce na vysokou. Světe div se, není to nic jednoduchýho. Neumím psát o sobě a o svých kvalitách, prostě se nerada vychloubám a říkám lidem jak jsem úžasná, ačkoliv je to pravda. Just kidding. Strašně moc chci studovat v UK a eventuálně tam žít, což jste možná mohli poznat z článku, který jsem přidávala někdy v květnu. Ale tohle je mučení! Ok, teď možná přeháním, ale je to vážně těžký a napsat to je snad nadlidský úkol. Jenže zvládli to jiní, proč bych to nezvládla i já. Chce to jen napsat milion personal statementů a třeba to konečně dotáhnu k dokonalosti.



Shlédla jsem nespočet videí (viz ▲), každý má jinou strukturu, ale i přes to se v každém mluví o tom samém. Řeknu vám, že jsem v životě nepsala nic těžšího. Kam se hrabou nějaký školní slohovky. Ty vlastně pro mě nikdy nebyly těžký, ale tak jako tak. Proč?!
Po nějakých třech, možná čtyřech, hodinách jsem měla hotovo a byla silně nespokojená. Věděla jsem, že to může být lepší, ale jelikož jsem s ničím takovým ještě neměla zkušenosti... Řekla jsem si, že to pošlu Kláře a zároveň ji i poprosím o připomínky. Protože těch bylo rozhodně třeba.
Tuto sobotu jsem od ní dostala odpověď s menší osnovou, aby to vlastně mělo hlavu a patu a jsem jí neskonale vděčná. O týden později jsem si ten svůj výtvor přečetla znova a říkala jsem si, že je to vlastně takově pomatené a že jsem ráda, že na to nejsem úplně sama a mám něčí pomoc :)
No a i když mám osnovu a tak nějak i představu, co by můj dopis univerzitám měl obsahovat... Překročila jsem 500-600 slov o 218. Což znamená, že se tam někde vyskytují naprosté zbytečnosti, kterých se musím zbavit, abych nebyla za blbku, která neumí napsat dopis. Hmm, za blbku asi úplně ne, ale celá tahle věc mě docela stresuje, protože je to můj sen a chci to udělat perfektně! Každý z vás má určitě nějakou věc, o které strašně moc sní a když se to blíží, je nervózní a bojí se, že by to z nějakýho důvodu nemuselo vyjít. Jeden z mých důvodů může být i personal statement, protože se s nikým z univerzit neuvidím a tak jde o můj jediný kontakt s nimi.
Ale asi bych měla zůstat pozitivní a věřit, že za pár dní ze mě budou sršit nápady na zlepšení :)

Zdroj: pinterest.com
A když už se vám tady tak svěřuju u toho čaje... Poslední dobou hodně přemýšlím o lidech kolem mě a jak mě ovlivňují. Co vám budu vykládat. Jsem jen člověk a dělám chyby. Snažím se v nich najít nějaké poučení a většinou to funguje.
A pak přijdou lidi, kteří ve vás probouzí něco, co nechcete a ačkoliv byste je nejradši poslali na měsíc a ještě dál... Stále si najdou způsob, jak se vrátit do vašeho života a hrát si s vámi.
Já tyhle "mind games" nesnáším a přijdu si na to už prostě stará. Nepotřebuju nikoho, aby si zahrával s mými city a nechal mě se cítit, že jsem něco míň a nedůležitá. Protože nejsem. Nikdo z nás není! A i přesto tu takoví jsou. 
Tohle všechno je tak únavný a i když vám okolí říká, ať se na ty lidi vykašlete... A vy chcete. Nějak to nejde. Nebo alespoň tak to mám já. Nevím čeho se bojím a co všechno se musí stát, abych sebrala tu odvahu. A to normálně jsem docela odvážná.

Vím, co chci a vím, za čím si jdu, a i tak mi dělá problém dostat ze svého života lidi, kteří pro mě nejsou dobří.

Vážně na tom pracuju! Nebo se alespoň snažím. Věřte tomu nebo ne, někteří to mají prostě v sobě. Mají v sobě něco, co vás k těm lidem přitahuje, ať se snažíte tomu sebevíc bránit. A že o tom vím svý.



Zdroj: pinterest.com

But at the end of the day, vy ty lidi vlastně nepotřebujete. Proč si přidělávat další problémy, když každý máme svých dost? Proč si dělat starosti o lidi, kteří si na vás sotva vzpomenou? A hlavně, proč se neustále trápit kvůli někomu, kdo za to rozhodně nestojí?

Je prostě načase přestat se zajímat o ty, kteří se nezajímají o nás. O ty, kteří se ozvou jen když se jim to hodí. O ty, kteří vás ignorují, když je potřebujete nejvíc. Prostě o ty, kteří patří mezi to negativní ve vašem životě.

Svět už sám o sobě umí být děsivým a hrozným místem, tak k čemu si do života pouštět lidi, kteří z něj lepší místo nikdy neudělají?

Učíme se ze svých chyb a já, ačkoliv jsem se s některými spálila asi tak 9851352 krát a dala jim dvakrát tolik šancí, mám toho tak akorát dost. Myslím, že tentokrát jsem se konečně poučila a jsem připravená se soustředit jen na to, co ve svém životě doopravdy potřebuju. A to je pozitivita, praví kamarádi a má rodina. Samozřejmě ještě musím zapracovat na té části, kdy takové osoby pošlu do patřičných míst, aby si to vážně zapamatovali a já stejně tak. Ale hezky krok za krokem ;)
Jaký je váš sen? A máte ve svém životě taky takové lidi?

Mám pro vás už jen poslední větu. Obklopujte se lidmi, kteří vám za to stojí a nenechte se stáhnout dolů těmi špatnými!


You May Also Like

7 komentářů

  1. super článek
    terievans98.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Článek, který po přečtení stojí za zamyšlení. Ve svém životě jsem měla lidi, který mě jen využívali a brali jako samozřejmost, ale díky bohu za poslední dobu mám kolem sebe lidi, které miluju a které mi naplňují život štěstím.:-)

    OdpovědětVymazat
  3. very interesting post ! beautiful pics !

    www.madamedaria.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  4. drzim palce nech ti to s tou pozitivitou ide,stoji to za to len je to niekedy fakt tazke :/
    Poslednych 5 dni GA o 50€ darcek, tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2015/09/gigalash-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  5. Nice post!!!
    Would you like to follow each other? let me know...I always follow back.
    Besos, desde España, Marcela♥

    OdpovědětVymazat